Obsah stránky — Vývoj pod cizí vlajkou
Co se tu dozvíte
- Jak Jawa maskovala zkušební jízdy prototypů před Němci.
- Kde a jak byly stroje ukryty v letech 1944–1945.
- Co Péráku vyneslo zlatou medaili v Paříži 1946.
- Kdo jel první poválečné vítězství na Šestidenní ve Zlíně 1947.
Vývoj pod cizí vlajkou
Práce, které nesměly vypadat jako práce na novém motocyklu.
Práce na novém dvoutaktu běžely v Jawě už za okupace, kdy továrna oficiálně vyráběla a opravovala pro Wehrmacht. Nový model se proto vyvíjel v utajení, rozdělený do na sobě nezávislých etap — aby prozrazení jedné části neodhalilo celek.
Kamufláž zkušebních jízd
Prototypy se při zkouškách stříkaly vojenskou šedozelenou barvou a označovaly emblémem imitujícím DKW. Testovací jezdci si před každou jízdou „vypůjčili" registrační tabulky z vozidel, která dílna právě opravovala pro Wehrmacht. Benzín se čerpal z přídělu určeného na testování opravených vojenských strojů.
Jedna z dochovaných fotografií zachycuje finální prototyp v kamufláži motocyklu jednotek SS. Podle dobových svědectví taková poznávací značka budila respekt i u německé vojenské policie.
Za ohrožení válečného hospodářství platily v protektorátu výhradně absolutní tresty. Odhalení vývoje nového civilního motocyklu by pro zúčastněné znamenalo popravu.
Bedny v Nové Pace
Kam se hotové prototypy schovaly na poslední rok války.
V první polovině roku 1944 byly dva hotové prototypy znovu odzkoušeny, rozebrány, uloženy do beden a odvezeny z Prahy — k Antonínu Vitvarovi do Nové Paky.
| Stroj | Úkryt | Poznámka |
|---|---|---|
| Prototyp 1 | Sklep pod podlahou Vitvarovy dílny | Později přemístěn ke švagrové |
| Prototyp 2 | Vykopaný úkryt ve stodole u bratra | Zůstal na místě do konce války |
Dobové zdroje se v detailech liší — někde se mluví o třech ukrytých strojích, jinde o tom, že se v Nové Pace ještě dokončovaly poslední práce. Přesný počet dnes není podstatný a nedá se spolehlivě určit.
Po revoluci v květnu 1945 byly bedny slavnostně převezeny zpět do továrny a vývoj mohl pokračovat naplno.
Paříž 1946: zlatá medaile
Necelý rok po válce a hned mezinárodní úspěch.
Necelý rok po válce se nový model představil na pařížském autosalonu a odnesl si zlatou medaili. Zaujal především čistotou provedení — v době, kdy byly motocykly převážně technickou konstrukcí na kolech.
| Prvek | V čem byl nový |
|---|---|
| Kryt karburátoru | Patentovaný, tvořil s blokem motoru jeden vizuální celek |
| Vedení kabeláže | Vodiče i bovdeny skryté uvnitř rámu obdélníkového průřezu |
| Přední vidlice | Odpružená, se dvěma olejovými tlumiči |
| Sedlo | Odpružené — spolu s vidlicí zdroj přezdívky „Pérák" |
Traduje se, že francouzský rekordman Louis Jeanin se na výstavu opakovaně vracel jen kvůli tomuhle motocyklu. Jde o anekdotu ze sekundárního zdroje — uvádíme ji jako dobovou historku, ne jako ověřenou událost.
Šestidenní ve Zlíně 1947
Sportovní důkaz spolehlivosti, hned v prvním poválečném ročníku.
Sportovní renomé si Pérák budoval rychle. Na Mezinárodní šestidenní spolehlivostní soutěži ve Zlíně 1947 dosáhl československý trophy tým prvního poválečného vítězství.
| Jezdec | Stroj | Kategorie |
|---|---|---|
| V. Stanislav | Jawa 250 Pérák | Trophy |
| J. Simandl | Jawa 250 Pérák | Trophy |
| R. Dusil | Jawa 250 Pérák | Trophy |
| J. Bednář – K. Hanzl | Jawa 500 OHV | Sajdkár |
Manažerem vítězného týmu byl Antonín Vitvar — tentýž muž, který o tři roky dříve ukrýval prototypy ve své dílně v Nové Pace.
Vitvar byl kapitánem československého trophy týmu před válkou i po ní. Po havárii v roce 1947 — patrně přímo na této soutěži — prodělal téměř dvouletou rekonvalescenci a o místo v týmu přišel.