Obsah stránky — Vznik a označení
Co si odnést
- Dvěstěpadesátka vyjela roku 1946 jako typ 10. V roce 1948 se rozlišování typů 10 a 11 oficiálně zrušilo, protože díly byly vzájemně zaměnitelné.
- Prefix výrobního čísla je 11- od úplného počátku, bez ohledu na to, jaké označení stroj tehdy nesl. Číslo tedy o typu nic neříká.
- Skutečné zlomy nejsou v roce přejmenování, ale kolem čísel 11-26000, 11-46000 a 11-61551 až 69001. Tam se měnily nádrž, elektrika a brzdy.
- Naprosto původní stroj z jednoho období je vzácnost. Díly se dobově kombinovaly podle toho, co bylo na skladě.
Vznik a označení
Nový stroj vyvíjený tajně za okupace, uvedený hned po válce — a přejmenovaný dřív, než se stačil vžít.
V roce 1946 sjely z linky první Jawy 250 Pérák pod označením typ 10 — nová konstrukce s kolébkovým rámem ze čtyřhranných trubek, teleskopickou přední vidlicí, odpruženým zadním kolem a patentovaným krytem karburátoru. Právě odpružené zadní kolo dalo stroji přezdívku, která ho přežila.
V roce 1948 přišla série úprav: zesílené žebrování válce, zesílené dno pístu, šestipólové dynamo a rekonstrukce svařence rámu pod hlavou řízení s novou pružinou přední vidlice — reakce na praskání, které se projevovalo při terénní jízdě.
Po těchto úpravách se rozlišování typu 10 a typu 11 s konečnou platností zrušilo. Nové díly byly s původními vesměs zaměnitelné, takže se všechny série od roku 1948 braly jednotně jako typ 11.
Dnešní zvyk značit celou produkci od roku 1946 jako „typ 11“ tedy není chyba — jde jen o zpětné použití pozdějšího, sjednoceného označení. Kdo hledá „Jawu 250 typ 10“, hledá raný exemplář typu 11, ne samostatně konstruovaný model.
Z toho ale plyne, co se často přehlíží: rok 1948 není hlavní dělicí čára. Stroj z roku 1949 a stroj z roku 1953 jsou si vzdálenější než stroj z roku 1947 a z roku 1948. Skutečné zlomy leží jinde — a jsou v následující sekci.
Osm let změn
Vybrané milníky z databáze, kde vedeme 64 doložených konstrukčních změn dvěstěpadesátky.
Osa vybírá to podstatné. U změn se známým výrobním číslem je číslo uvedené — je to spolehlivější vodítko než rok.
Logo FJ na nádrži, závit vypouštěcího ventilu M10×1, čtyřpólové derivační dynamo. Brzdové bubny 150 mm, rozeta 44 zubů, sekundární řetěz 110 článků. Pákový benzínový kohout bez rezervy, shodný s předválečnou Jawou 250. Ocelový stojan, hliníková spínací skříňka se zobrazením zařazené rychlosti.
Rekonstrukce svařence dolní rámové trubky s hlavou řízení, dvoudílná progresivnější pružina v přední vidlici místo jedné dlouhé. Ocelový stojan nahrazen hliníkovým odlitkem, který vydržel do konce výroby.
Zrušeno rozlišení typu 10 a 11, šestipólové dynamo o výkonu 45 W při 6 V. Logo na nádrži mění FJ na Zbrojovku — zhruba od čísla 11-26000, kdy zároveň nastupuje palivový kohout s rezervou a závitem M14×1,5.
První výraznější modernizace rámu: jiný tvar výztuhy krku řízení, držáky stupaček na přírubu místo kolíků, šrouby zadního blatníku z M6 na M8. Od 11-46001 bakelitová spínací skříňka s ampérmetrem a integrovanou zapalovací cívkou.
Nejvýznamnější technická změna celé výroby: brzdové bubny zvětšeny ze 150 na 160 mm od 11-61551, s tím rozeta na 47 zubů a sekundární řetěz prodloužený na 112 článků. Od 11-69001 přibývá oko pro uzamčení řízení na krku rámu a doraz pro brýle. Nádrž dostává prázdné kolečko, závit ventilu M12×1,5 a mělčí úchyty pro novou skříňku; zadní světlo mění slídové sklíčko za skleněný „diamant“.
Zadní blatník dostává od 11-81430 integrovanou zapuštěnou odrazku místo dosavadní šroubovací. Výroba tachometrů se stěhuje do závodu Aeropal v Uherském Hradišti.
Číslování přechází na roční řady — za výrobním číslem se objevuje dvojčíslí roku. Uchycení pružinek krytu karburátoru ze tří nýtů na dva od 11-07390-52, novější plechový přepínač světel od 11-09109-52. Úchyt nádrže na rámu: dva návarky nahrazeny jednou průběžnou trubičkou. Nosič ztrácí dlouhé vzpěry a dostává svislou.
Většina těchto údajů nese v naší databázi razítko odhad — vycházejí z pozorování jednotlivých strojů, ne z továrních záznamů. Zveřejňujeme je s tímhle vědomím, protože jsou užitečné. Číslo 11-61551 u brzd a řetězů je naopak ověřeno dvěma nezávislými prameny.
Jak poznat raný kus
Znaky strojů zhruba do konce roku 1948, tedy do čísla kolem 11-34900.
| Uzel | Rané provedení | Pozdější |
|---|---|---|
| Dynamo | Čtyřpólové derivační | Šestipólové, 45 W / 6 V |
| Žebrování válce | Rovné, nezesílené | Kónicky zesílené |
| Pružina vidlice | Jednodílná, cca 47 cm | Dvoudílná, cca 42 + 14,2 cm |
| Maska reflektoru | Otvor pro šroub k podkově a krycí plíšek mezi packami | Bez otvoru, později i bez plíšku |
| Podkova vidlice | S nálitkem pro šroubek v oblouku | Bez nálitku |
| Přední blatník | Bez lemu, lem ohnutý dovnitř | S lemem, od 11-30501 na tři šrouby |
| Stojan | Ocelový svařovaný | Hliníkový odlitek |
| Palivový kohout | Pákový bez rezervy, závit M10×1 | S rezervou, závit M14×1,5 |
Kritéria se týkají technických úprav let 1947–1948, ne přesně přechodu typ 10 → typ 11. Naprosto čistý raný stroj bez jediného pozdějšího dílu je dnes spíš vzácnost než pravidlo.
Jak poznat pozdní kus
Znaky strojů od roku 1950 dál. Tady je hranice ostřejší, protože se pojí s konkrétními čísly.
| Znak | Od | Jak to vypadá |
|---|---|---|
| Brzdové bubny 160 mm | 11-61551 | Zvětšeno ze 150 mm kvůli brzdnému účinku, rozeta 47 zubů ověřeno |
| Řetěz 112 článků | 11-61551 | Prodloužen právě kvůli větším bubnům ověřeno |
| Oko pro visací zámek | 11-69001 | Na krku rámu i na brýlích, doplněn doraz |
| Logo kolečko na nádrži | 1950 | Prázdné kolečko, závit ventilu M12×1,5 |
| Zapuštěná odrazka | 11-81430 | Integrovaná do zadního blatníku místo šroubovací |
| Rok ve výrobním čísle | 1952 | Formát 11-00001-52, řada se každý rok vrací k jedničce |
Zvětšení brzd je prakticky nejdůležitější změna celé výroby — stroj se 160mm bubny brzdí znatelně líp a v dnešním provozu to poznáte hned. Je to zároveň změna, která táhne další díly: rozetu i délku řetězu.
Časté chyby
Místa, kde se kupující i renovátoři pravidelně spálí.
Díly z různých fází na sebe většinou pasují, takže vznikne stroj, který takhle z výroby nikdy nevyjel — typicky raný rám s pozdními 160mm bubny a bakelitovou skříňkou. Při renovaci se vyplatí skládat stroj podle období, ze kterého pochází rám.
U levných replik se opakují dva problémy: nepřesnost — nepasující díry a poškozené závity zejména u výfuků — a nekvalitní příprava povrchu před chromováním, kdy chrom po čase loupe.
Ne každý stroj potřebuje kompletní přelakování. U zachovalého kusu může být patina hodnotnější než renovace do stavu lepšího než z výroby — a špatné rozhodnutí je nevratné. Rozhoduje skutečný stav plechů a koroze, ne výchozí předpoklad.
Při zadávání práce externě — typicky chromování a lakování — se část dílů občas „ztratí“. Osvědčený postup: před předáním díly, u kterých to jde, označit raznicí a mít soupis v objednávce.
Doplnit vlastní zkušenosti: nejčastější skládanky, které chodí do dílny, a co se u dvěstěpadesátky nejčastěji podceňuje před koupí.
Co to znamená při koupi
Praktický závěr pro toho, kdo stojí u stroje s penězi v kapse.
Dvěstěpadesátka je dostupnější a levnější než třistapadesátka — vyrobilo se jí prokazatelně nejméně 128 000 kusů a díly se shánějí snáz. Proto u ní většina lidí začíná.
Cenu ale netvoří jen stav, ale i to, jestli stroj drží pohromadě jako celek z jednoho období, nebo je to poskládaná mozaika. U poskládaného stroje nejde jen o sběratelskou čistotu — bývá to signál, že se s ním v minulosti dělo víc, než majitel říká.
- Shoduje se číslo rámu s číslem motoru a se štítkem?
- Odpovídají brzdové bubny a délka řetězu výrobnímu číslu?
- Sedí typ spínací skříňky a nádrže do stejného období jako rám?
Projdeme stroj před koupí, zkontrolujeme čísla a řekneme, co vás čeká.