Barvy a provedení

Tabulka technických dat v odborné monografii má přímo řádek o barvě — neuvádí přibližný popis ani „červená“, ale konkrétní číslo odstínu a rozměr linkování.

K číslu 8850 je připojená poznámka, že pro poválečnou výrobu byla zavedena tmavší červená s karmínovým nádechem — důležité upřesnění: nejde o tutéž červenou, jakou nosily předválečné Jawy.

Stojí za pozornost i to, co v tom řádku chybí: tabulka mluví o barvě u typů 10, 11 a 18, typ 12 v ní schválně není. Ogar 350 se lakoval jinak a je mu věnovaná vlastní sekce níž.

Od roku 1930 se většina Jaw lakovala červenou s béžovými boky nádrže a béžovými linkami (u chromovaných speciálů se později zavedly linky zlaté). Ta předválečná červená ale byla rumělková — tedy světlejší, oranžovější odstín.

Praktický dopad: kdo si vzorník odvodí z předválečné Jawy nebo z fotografie předválečného stroje, dostane na Péráku špatný odstín. Rozdíl v sytosti a teplotě barvy je jemný, takže se to většinou pozná až vedle jiného stroje — tedy pozdě.

Větší Pérák se od klasické Jawy lišil nezvyklou a elegantní světle šedou barvou se zlatými linkami. Značka Ogar zůstala záměrně zachovaná, aby ochranná známka po znárodněné strašnické továrně zůstala v platnosti.

Při přečíslování typu 12 na typ 18 v roce 1950 se stroj přejmenoval na Jawu 350 a dosavadní světle šedá barva ustoupila obvyklé jawácké červené. Barva je tak u třistapadesátky spolehlivý znak typu — spolehlivější než u dvěstěpadesátky, kde se osm let nic neměnilo.

Prokazatelně vzniklo několik strojů Jawa 250 Pérák v jiných barvách za účelem prezentace na Autosalonu v Praze roku 1947 (XXVIII. mezinárodní výstava automobilů) — dokládají to dobové články o autosalonu, podle nichž byly stroje poprvé k vidění v různobarevném provedení.

Dobový reportér zvlášť upozornil, že mezi osmi vystavenými dvěstěpadesátkami nebyl ani jeden černý — zřejmě proto, že černý lak by u motocyklu té doby člověk čekal nejspíš. Pro dnešního renovátora z toho plyne, že černý „původní“ Pérák je tvrzení bez opory.

Většina sporů o barvu Péráka nevzniká z nedostatku informací, ale ze záměny vzpomínky za doklad. Následující tři věci se běžně uvádějí jako důkaz odlišné tovární barvy — a žádná z nich jím není.

Tenhle žebříček neplatí jen u barev — stejně tak u výbavy, značení i výrobních čísel. Proto u každého údaje na tomhle webu najdete razítko, jak moc si jím jsme jistí.

U třistapadesátky je přehled kratší, protože se vyráběla o polovinu méně let.

Zbrojovka na štítku mimochodem není politické přejmenování — na výrobě Jawy 250 Pérák se skutečně podílela, protože kapacita Jawy nestačila poptávce; dokládá to i dobový cizojazyčný prospekt, který ji jako spoluvýrobce přiznává. Nápis na štítku tedy znamená druhého výrobce, ne jinou éru značky.

1. Odstín podle předválečné Jawy

   Rumělková s béžovými linkami patří před rok 1945. Pérák má karmínovou 8850 se zlatým bronzem. Rozdíl je jemný, ale vedle správně nastříkaného stroje viditelný — a přelakovat podruhé stojí stejně jako poprvé.

2. Linky jiné šířky nebo jiného odstínu

   Tovární údaj je zlatý bronz, šířka 2,5 mm. Zlatá a zlatý bronz nejsou totéž a linka o milimetr širší změní charakter celého stroje. U třistapadesátky typu 12 jsou linky zlaté na světle šedém laku.

3. Červený Ogar typu 12

   Typ 12 se z výroby červeně nelakoval. Červený stroj s tachometrem do 140 km/h a značkou OGAR na ciferníku je buď přelakovaný, nebo složený — a v obou případech to patří do posudku.

4. Khaki lak se čte jako doklad vojenské verze

   Zelený nátěr sám o sobě nedokazuje nic. Tvrdší znak je absence okrasných linek, protože civilní Péráky linky měly vždy. Podrobněji na stránce o vojenských verzích.