Obsah stránky — Tři změny, které Péráka udělaly
Encyklopedie — Technika po uzlech
Podvozek a odpružení
Přezdívka „Pérák“ nevznikla od motoru, ale od odpruženého zadního kola a teleskopické přední vidlice — v roce 1946 je v Československu nikdo jiný v sérii neměl. Podvozek je navíc u dvěstěpadesátky a třistapadesátky stejný.
Co si odnést
- Podvozek je u obou kubatur koncepčně shodný. Liší se detaily rámu podle období, ne podle objemu motoru.
- Rok 1947 je u podvozku skutečný předěl: rekonstrukce svařence pod hlavou řízení a dvoudílná pružina ve vidlici, obojí kvůli praskání při terénní jízdě.
- Nejdůležitější pozdější změna je zvětšení brzdových bubnů ze 150 na 160 mm — a táhne s sebou rozetu i délku sekundárního řetězu.
- Typ 18 dostal v roce 1950 zcela nový rám, zatímco typ 12 měl rám shodný se dvěstěpadesátkou období Zbrojovky.
Tři změny, které Péráka udělaly
Proti předválečné Jawě se podvozek změnil ve třech bodech. Každý z nich je vidět na první pohled.
Koncepce si zachovala osvědčenou uzavřenou kolébkovou konstrukci s dostatečnou tuhostí při nízké hmotnosti, proti předválečným typům se ale lišila třemi věcmi:
Dosavadní lisované profily z ocelového plechu nahradily čtyřhranné bezešvé ocelové trubky, které navíc ve spodní části rámu nebyly zdvojené.
Zavedení odpruženého zadního kola — kluzné pérování ve svislých vodicích trubkách. Tohle dalo stroji jméno.
Náhrada přední paralelogramové vidlice teleskopickou, do jejíž hlavy byl organicky začleněn hlavní světlomet. Ten detail určuje celý vzhled stroje.
V dobové terminologii je podvozek celý stroj bez hnacího agregátu: rám se zadní vidlicí a pérováním, přední vidlice, řídítka a ovládací ústrojí, kola a brzdy, palivová nádrž, sedlo se schránkami a blatníky. U Jawy 250 i Jawy 350 Pérák byl použit stejný podvozek. kniha
Rám
Jak je rám poskládaný, proč praskal a co se na něm během osmi let změnilo.
Horní rámová trubka vede od hlavy řízení šikmo dolů pod sedlo, kde navazuje na horní část vidlice zadního kola. Dolní trubka míří od hlavy řízení šikmo dolů k motoru, pod jeho předním držákem je obloukem ohnutá, pod motorem pokračuje vodorovně a za motorem na ni navazuje dolní část zadní vidlice. U hlavy řízení obě hlavní trubky zpevňuje přivařená výztuha, před zadní vidlicí je pod sedlem spojuje svislá vzpěrná trubka.
Na horní trubce jsou navařené držáky nádrže a sedla, na dolní přední držák hnacího agregátu a na její vodorovné části držáky sportovních kolíkových stupaček a sklopného stojanu; zadní držák agregátu je přivařen k dolní části svislé vzpěry. Monoblok tak funguje jako další výztuha rámu.
Svařenec dolní rámové trubky s hlavou řízení byl v roce 1947 změněn, protože při větším zatížení — zejména při ostré jízdě v terénu — pod ním dolní rámová trubka nebo přední vidlice často praskaly. Rekonstrukcí svařence spolu s progresivnějším odpružením vidlice se závada odstranila; změna platí od podzimu 1947 a navázala mimo jiné na zkušenosti ze Šestidenní ve Zlíně téhož roku. kniha
Změny rámu u typu 11
První výraznější zásah: jiný tvar výztuhy krku řízení, uchycení držáku stupaček přírubou místo kolíků, plechový úchyt za schránkou baterie řešený dvěma krátkými držáky místo průběžného pásu, a šrouby zadního blatníku z M6 na M8. odhad
Od 11-69001 přibývá na krku rámu oko pro uzamčení řízení a doraz pro brýle. Souvisí to se změnou tvaru brýlí — doraz tlumiče byl dřív kotvený jen ve spodní části rámu. odhad
Úchyt nádrže: dva návarky se závitem M8 × 1 nahrazuje jedna průběžná trubička. odhad
Rám u třistapadesátky
| Znak | Typ 12 (1948) | Typ 18 (1950) |
|---|---|---|
| Základ | Shodný s dvěstěpadesátkou období Zbrojovky | Zcela nový rám ověřeno |
| Výztuha krku řízení | Menší | Masivnější |
| Stupačky | Jištěné jen kolíkem | Přes přírubu se šrouby |
| Doraz řízení | Na brýlích | Přímo na rámu pod spodní miskou ložiska |
| Držáky kastlíku baterie | Spojené pásovinou, nálitky FJ na držácích kluzáků | Bez pásoviny |
| Uchycení nádrže | Dva boční šrouby | Jeden průběžný šroub vzadu |
Zadní pérování
Kluzáky ve svislých vodicích trubkách. Jednoduché, bezporuchové — a mazané tukem, ne olejem.
Mezi horní a dolní trubky zadní vidlice jsou na jejich koncích svisle přivařeny výkovky ve tvaru „U“; do jejich krátkých vodorovných ramen, zakončených objímkami se stahovacími šrouby, jsou upevněny svislé vodicí trubky pérování. Na nich jsou nasunuté kluzáky s nálitky s vyfrézovanými podélnými otvory pro čep zadního kola — vodorovným posunem čepu v nich se seřizuje napnutí sekundárního řetězu.
Vinuté pružiny jsou dole uchycené v závitech na kluzácích a nahoře na pevných držácích nasunutých na vodicích trubkách, takže se při propérování namáhají na tlak i tah současně. Pružina sedí ve dvou teleskopicky uspořádaných válcových pouzdrech, která ji chrání před nečistotou a zároveň zadržují mazací tuk, jímž se pod tlakem maže kluzák.
| Úkon | Interval |
|---|---|
| Doplnění mazacího tuku | cca 1 000 km |
| Demontáž, vymytí, montáž | cca 20 000 km |
Pérování bylo stavěné pro silnici — v terénu zadní kolo nestačilo sledovat stopu, odskakovalo a snadno se protáčelo. Nejjednodušší řešení bylo naplnit zadní teleskopy mazacím lisem zředěným tukem na maximum: délka propérování se tím výrazně omezila, ale kolo se v terénu chovalo mnohem stabilněji a tlumilo jen prudké nárazy. Kdo dnes najde ve stroji „přemazané“ zadní teleskopy, nemusí hledět na nedbalost — může jít o dobovou soutěžní úpravu. kniha
Přední vidlice
Teleskop bez hydraulických tlumičů — a jak se z jedné pružiny staly dvě, které tlumič nahradily.
Všechny Péráky mají shodnou teleskopickou přední vidlici. Její hlavní výhodou proti paralelogramové bylo podstatné snížení neodpružené hmoty, a tedy výrazně lepší dotyk předního kola s vozovkou — tak markantní, že většina konstruktérů tehdy nepovažovala za nutné první teleskopické vidlice doplňovat hydraulickými tlumiči, a Péráky nebyly výjimka.
Odpružená ramena vidlice jsou nahoře pevně namontovaná v podkovovitém nosníku s brýlovými objímkami stahovanými šrouby; uprostřed nosníku je na axiální ložiska otočně bez vůle uložen hřídel řízení do hlavy rámu. Na horní část ramen se nasazuje úchyt a plášť hlavního světlometu s uloženým rychloměrem. Protože je rámeček světlometu uchycen pevně, světelný kužel se seřizuje natáčením paraboly, ne naklápěním celého světla.
Ramena vidlice, mezi renovátory zvaná „šavle“, tvoří dvě soustředné trubky — vnitřní jen v horní části, vnější až dolů. Do vnějších jsou nalisovaná umělohmotná pouzdra z durocelu, která vedou pohyblivé kluzáky nesoucí přední kolo: z ocelové trubky s tvrzeným a leštěným povrchem, pravý se závitem pro čep kola, levý s průchozím otvorem jako zajišťovací objímka stahovaná šroubem.
V původním provedení byl kluzák odpružený jedinou dlouhou vinutou pružinou. Ta ale v terénu neměla dost progresivní charakteristiku a při propérování až na doraz se rázy přenášely do hlavy řízení — zřejmě hlavní příčina praskání vidlic a rámů. Od podzimu 1947 se proto zavedla dvoudílná pružina: původní zkrácená, k níž je spojovacím článkem připojena krátká pružina ze silnějšího drátu, našroubovaná na kluzák. A protože je vnitřek kluzáků naplněný olejem, fungoval spojovací článek zároveň jako hydraulický tlumicí píst — vidlice tím de facto tlumič dostala, aniž by ho měla v konstrukci. kniha
| Úkon | Interval | Poznámka |
|---|---|---|
| Mazací tuk do pouzder | cca 500 km | Mazacím lisem |
| Tlumičový olej | 10 000 km | 30 cm³ do jednoho kluzáku, jen u nového provedení |
| Tuk v ložiskách hlavy řízení | 10 000 km | Doporučeno mazivo s přídavkem lithia |
Znaky podle období
| Díl | Rané | Pozdější |
|---|---|---|
| Pružina kluzáku | Jednodílná dlouhá | Dvoudílná se spojovacím článkem, od podzimu 1947 kniha |
| Obal kluzáku | Jedna horní maznice, bez postranního lemu | Jedna maznice s viditelným postranním lemem |
| Podkova (250) | S nálitkem pro šroubek v oblouku | Bez nálitku |
| Brýle a doraz (250) | Doraz tlumiče jen dole na rámu, na krku nic | Navařený pásek jako doraz, oko pro visací zámek |
| Vidlice 350 | Typ 12: první kusy jednomaznicové, většina dvoumaznicová | Typ 18: téměř totožné, kulatější nálitky kolem maznic |
S maznicemi ale opatrně. Rozdělení „FJ dvě maznice, Zbrojovka čtyři“ se běžně cituje, jenže se opírá o pozorování jednotlivých strojů, ne o tovární záznam, a u třistapadesátky se navíc připouští, že první kusy měly jiné provedení než většina série. Berte to jako indicii, ne jako důkaz stáří.
Kola, brzdy, pneumatiky
Tady leží nejdůležitější technická změna celé výroby — a jedna z mála, u které známe přesné číslo.
Oba typy mají drátěná kola s ocelovými ráfky, náboji a bubnovými brzdami. Náboje obou kol mají vysunovací čepy usnadňující demontáž. Přední náboj má nosnou trubku, na niž je zprava nalisován a navařen brzdový buben a zleva příruba; uložen je na čepu ve dvou zapouzdřených kuličkových ložiskách s rozpěrnou trubkou mezi nimi a plstěnými podložkami proti nečistotám.
Zadní brzdový buben s řetězovým kolem je samostatný díl uložený na vloženém kuličkovém ložisku a s nábojem ho spojuje ozubený unášeč. Štít zadní brzdy s čelistmi je zvenku přišroubovaný maticí k pravému kluzáku zadního pérování — díky tomu není při demontáži zadního kola nutné rozpojovat sekundární řetěz.
Zvětšení brzdových bubnů
Původní bubny měly průměr 150 mm a rozetu se 44 zuby. Kvůli brzdnému účinku se zvětšily na 160 mm, rozeta přešla na 47 zubů (uvádí se i 46) a sekundární řetěz se prodloužil ze 110 na 112 článků. Tři změny, jeden okamžik.
| Stroj | Buben | Rozeta | Od |
|---|---|---|---|
| J 250, rané | 150 mm | 44 | 1946 |
| J 250, pozdní | 160 mm | 47 | 11-61551 sporné |
| J 350 typ 12 | 150 mm, signace FJ na štítu i čelistech | 44 | 1948 |
| J 350 typ 18 | 160 mm | 47 | 18-01 ověřeno |
Značení FJ na štítu i na čelistech přetrvávalo i na novějších dílech. Nelze z něj usuzovat na období stroje — je to pozůstatek nástroje, ne razítko roku výroby.
Brzdy jsou bubnové s vnitřními čelistmi, ovládanými jedním brzdovým klíčem; vratný pohyb zajišťují dvě vinuté pružiny napnuté vodorovně mezi čelistmi. Obložení má šířku 25 mm, tloušťku 4 mm a je k čelistem přinýtováno dutými nýty o průměru 4 mm z vyhřáté mědi nebo hliníku. Seřizuje se křídlovými maticemi u klíčů brzdy.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Přední ráfek | 2,25-19" nebo 2,50-19" |
| Zadní ráfek | vesměs 2,50-19" |
| Přední pneumatika | Barum 3,00 × 19 se vzdušnicí |
| Zadní pneumatika | 3,00 × 19 nebo 3,25 × 19 |
| Tlak vpředu | 1,25 bar |
| Tlak vzadu, sólo | 1,5 bar |
| Tlak vzadu, se spolujezdcem | 2,0 bar |
Při nižším tlaku není pneumatika tlačena do ráfku dostatečnou silou a v extrémních situacích se může protočit nebo vysmeknout z ráfku, případně na větších nerovnostech prorazit. Na prohloubený střed ráfku, kde jsou uchycené matice drátů, se před montáží převléká gumový pásek chránící vzdušnici před vyčnívajícím koncem drátu. kniha
Jeden detail patří soutěžním strojům. Zadní pneumatiku s hrubým terénním vzorkem, tzv. drapák, bylo nutné zajistit proti protočení pojistkou z ploché oceli ve tvaru otevřeného „U“ se zavařeným šroubem M8 × 25, přišroubovanou proti ventilku do 8mm otvoru uprostřed ráfku. Pojistka vznikla v roce 1951 těsně před soutěží ve Mšeně, kdy Barum dodal první ověřovací sérii sta drapáků.
Řízení a řídítka
Hlava řízení je doplněna seřiditelným třecím tlumičem. Řídítka jsou dvoudílná, z tvarované ocelové pochromované trubky o průměru 22 mm, oba díly uchycené stavitelně v držáku spojeném s hřídelem řízení dvěma šrouby — vlevo pevná rukojeť, páčka spojky a přepínač světel s tlačítkem houkačky, vpravo otočná rukojeť ovládající šoupátko karburátoru a páčka přední brzdy.
Uchycení přepínače světel se během výroby změnilo: nejdřív držel dvěma šrouby M3,5 × 5 zašroubovanými do závitů vyřezaných přímo v těle řídítka, od roku 1952 jedním průchozím šroubem s maticí a ozubenou podložkou — závity nahradil prostý otvor.
Blatníky, nosič, stojan
Plechové díly, které se měnily nejčastěji a které jsou dnes u posudku nejlépe viditelné.
| Provedení | Znak | Období |
|---|---|---|
| 1. — 250 | Bez lemu, lem ohnutý dovnitř | od 1946 |
| 2. — 250 | S lemem, tři šrouby, vzpěry cca 19 mm | od 11-30501 |
| 3. — 250 | S lemem, čtyři šrouby, vzpěry cca 22 mm | od 1950 |
| Typ 12 | První cca stovka kusů bez lemu, tři díry k vidlím | 1948 |
| Typ 18 | Uchycení na čtyři šrouby | od 1950 |
Zadní blatník se měnil na jiných místech než přední a nosič šel s ním.
| Provedení | Znak | Období |
|---|---|---|
| 1. — 250 | Bez lemu, šroubovací odrazka, nosič s dlouhými vzpěrami | od 1946 |
| 2. — 250 | Integrovaná zapuštěná odrazka | od 11-81430 |
| 3. — 250 | Nosič bez dlouhých vzpěr, doplněn svislou | od 1952 |
| Typ 12 | Odrazka na šroub, prvních cca 150 ks bez vertikálních vzpěr; nosič s dlouhými dvojitými vzpěrami | 1948 |
| Typ 18 | Vzpěra a zapuštěná odrazka, nosič bez vzpěr | od 1950 |
Nejstarší Péráky měly ocelový svařovaný stojan, který zhruba od roku 1947 nahradil hliníkový odlitek používaný pak do konce výroby. Originální odlitek trpěl praskáním spodní opěrné packy — proto řada dnešních replik tohle místo záměrně vyztužuje; vyztužená packa tedy není chyba výrobce repliky, ale oprava známé slabiny. U prvních kusů Ogaru se mohl objevit ještě starší ocelový svařenec ze zploštělé trubky, většina ale dostala standardní odlitek shodný pro typ 12 i 18.
Časté chyby
Co se u podvozku plete nejčastěji.
- Bubny nesedí k výrobnímu číslu
Bubny 160 mm na stroji s raným rámem jsou nejčastější nesrovnalost vůbec. Nemusí jít o podvod — větší brzdy se dodatečně montovaly rády, protože stroj s nimi brzdí znatelně líp. Patří to ale do posudku, stejně jako odpovídající rozeta a délka řetězu.
- Dvoudílná pružina se považuje za pozdější kutilství
Je to naopak tovární úprava z podzimu 1947, která řešila praskání rámů. Stroj z roku 1946 nebo z první poloviny 1947 s dvoudílnou pružinou má nejspíš dobovou opravu — jednodílná pružina v pozdním stroji je podezřelejší.
- Plechy se posuzují podle vzhledu, ne podle lemu
Přední i zadní blatník se dá poznat podle lemu, počtu šroubů a šířky vzpěr. To jsou měřitelné znaky. „Vypadá staře“ není znak — a lakem se překryje všechno.
Doplnit vlastní zkušenosti: v jakém stavu chodí zadní teleskopy, co se nejčastěji najde v hlavě řízení, jak často se potkáváme s prasklým svařencem u dolní trubky a jak se to řeší.
Projdeme stroj před koupí, zkontrolujeme čísla a řekneme, co vás čeká.