Podvozek a odpružení

Koncepce si zachovala osvědčenou uzavřenou kolébkovou konstrukci s dostatečnou tuhostí při nízké hmotnosti, proti předválečným typům se ale lišila třemi věcmi:

Horní rámová trubka vede od hlavy řízení šikmo dolů pod sedlo, kde navazuje na horní část vidlice zadního kola. Dolní trubka míří od hlavy řízení šikmo dolů k motoru, pod jeho předním držákem je obloukem ohnutá, pod motorem pokračuje vodorovně a za motorem na ni navazuje dolní část zadní vidlice. U hlavy řízení obě hlavní trubky zpevňuje přivařená výztuha, před zadní vidlicí je pod sedlem spojuje svislá vzpěrná trubka.

Na horní trubce jsou navařené držáky nádrže a sedla, na dolní přední držák hnacího agregátu a na její vodorovné části držáky sportovních kolíkových stupaček a sklopného stojanu; zadní držák agregátu je přivařen k dolní části svislé vzpěry. Monoblok tak funguje jako další výztuha rámu.

Změny rámu u typu 11

Rám u třistapadesátky

Mezi horní a dolní trubky zadní vidlice jsou na jejich koncích svisle přivařeny výkovky ve tvaru „U“; do jejich krátkých vodorovných ramen, zakončených objímkami se stahovacími šrouby, jsou upevněny svislé vodicí trubky pérování. Na nich jsou nasunuté kluzáky s nálitky s vyfrézovanými podélnými otvory pro čep zadního kola — vodorovným posunem čepu v nich se seřizuje napnutí sekundárního řetězu.

Vinuté pružiny jsou dole uchycené v závitech na kluzácích a nahoře na pevných držácích nasunutých na vodicích trubkách, takže se při propérování namáhají na tlak i tah současně. Pružina sedí ve dvou teleskopicky uspořádaných válcových pouzdrech, která ji chrání před nečistotou a zároveň zadržují mazací tuk, jímž se pod tlakem maže kluzák.

Všechny Péráky mají shodnou teleskopickou přední vidlici. Její hlavní výhodou proti paralelogramové bylo podstatné snížení neodpružené hmoty, a tedy výrazně lepší dotyk předního kola s vozovkou — tak markantní, že většina konstruktérů tehdy nepovažovala za nutné první teleskopické vidlice doplňovat hydraulickými tlumiči, a Péráky nebyly výjimka.

Odpružená ramena vidlice jsou nahoře pevně namontovaná v podkovovitém nosníku s brýlovými objímkami stahovanými šrouby; uprostřed nosníku je na axiální ložiska otočně bez vůle uložen hřídel řízení do hlavy rámu. Na horní část ramen se nasazuje úchyt a plášť hlavního světlometu s uloženým rychloměrem. Protože je rámeček světlometu uchycen pevně, světelný kužel se seřizuje natáčením paraboly, ne naklápěním celého světla.

Ramena vidlice, mezi renovátory zvaná „šavle“, tvoří dvě soustředné trubky — vnitřní jen v horní části, vnější až dolů. Do vnějších jsou nalisovaná umělohmotná pouzdra z durocelu, která vedou pohyblivé kluzáky nesoucí přední kolo: z ocelové trubky s tvrzeným a leštěným povrchem, pravý se závitem pro čep kola, levý s průchozím otvorem jako zajišťovací objímka stahovaná šroubem.

Znaky podle období

S maznicemi ale opatrně. Rozdělení „FJ dvě maznice, Zbrojovka čtyři“ se běžně cituje, jenže se opírá o pozorování jednotlivých strojů, ne o tovární záznam, a u třistapadesátky se navíc připouští, že první kusy měly jiné provedení než většina série. Berte to jako indicii, ne jako důkaz stáří.

Oba typy mají drátěná kola s ocelovými ráfky, náboji a bubnovými brzdami. Náboje obou kol mají vysunovací čepy usnadňující demontáž. Přední náboj má nosnou trubku, na niž je zprava nalisován a navařen brzdový buben a zleva příruba; uložen je na čepu ve dvou zapouzdřených kuličkových ložiskách s rozpěrnou trubkou mezi nimi a plstěnými podložkami proti nečistotám.

Zadní brzdový buben s řetězovým kolem je samostatný díl uložený na vloženém kuličkovém ložisku a s nábojem ho spojuje ozubený unášeč. Štít zadní brzdy s čelistmi je zvenku přišroubovaný maticí k pravému kluzáku zadního pérování — díky tomu není při demontáži zadního kola nutné rozpojovat sekundární řetěz.

Zvětšení brzdových bubnů

Původní bubny měly průměr 150 mm a rozetu se 44 zuby. Kvůli brzdnému účinku se zvětšily na 160 mm, rozeta přešla na 47 zubů (uvádí se i 46) a sekundární řetěz se prodloužil ze 110 na 112 článků. Tři změny, jeden okamžik.

Brzdy jsou bubnové s vnitřními čelistmi, ovládanými jedním brzdovým klíčem; vratný pohyb zajišťují dvě vinuté pružiny napnuté vodorovně mezi čelistmi. Obložení má šířku 25 mm, tloušťku 4 mm a je k čelistem přinýtováno dutými nýty o průměru 4 mm z vyhřáté mědi nebo hliníku. Seřizuje se křídlovými maticemi u klíčů brzdy.

Jeden detail patří soutěžním strojům. Zadní pneumatiku s hrubým terénním vzorkem, tzv. drapák, bylo nutné zajistit proti protočení pojistkou z ploché oceli ve tvaru otevřeného „U“ se zavařeným šroubem M8 × 25, přišroubovanou proti ventilku do 8mm otvoru uprostřed ráfku. Pojistka vznikla v roce 1951 těsně před soutěží ve Mšeně, kdy Barum dodal první ověřovací sérii sta drapáků.

Řízení a řídítka

Hlava řízení je doplněna seřiditelným třecím tlumičem. Řídítka jsou dvoudílná, z tvarované ocelové pochromované trubky o průměru 22 mm, oba díly uchycené stavitelně v držáku spojeném s hřídelem řízení dvěma šrouby — vlevo pevná rukojeť, páčka spojky a přepínač světel s tlačítkem houkačky, vpravo otočná rukojeť ovládající šoupátko karburátoru a páčka přední brzdy.

Uchycení přepínače světel se během výroby změnilo: nejdřív držel dvěma šrouby M3,5 × 5 zašroubovanými do závitů vyřezaných přímo v těle řídítka, od roku 1952 jedním průchozím šroubem s maticí a ozubenou podložkou — závity nahradil prostý otvor.

Zadní blatník se měnil na jiných místech než přední a nosič šel s ním.

1. Bubny nesedí k výrobnímu číslu

   Bubny 160 mm na stroji s raným rámem jsou nejčastější nesrovnalost vůbec. Nemusí jít o podvod — větší brzdy se dodatečně montovaly rády, protože stroj s nimi brzdí znatelně líp. Patří to ale do posudku, stejně jako odpovídající rozeta a délka řetězu.

2. Dvoudílná pružina se považuje za pozdější kutilství

   Je to naopak tovární úprava z podzimu 1947, která řešila praskání rámů. Stroj z roku 1946 nebo z první poloviny 1947 s dvoudílnou pružinou má nejspíš dobovou opravu — jednodílná pružina v pozdním stroji je podezřelejší.

3. Plechy se posuzují podle vzhledu, ne podle lemu

   Přední i zadní blatník se dá poznat podle lemu, počtu šroubů a šířky vzpěr. To jsou měřitelné znaky. „Vypadá staře“ není znak — a lakem se překryje všechno.